p > Blog (Můj deník) > 24.3.2010 - 13.4.2010 - expedice Jížní Afrika (JAR, Lesotho, Mozambik, Svazijsko)

Zpět
Pošli link kamarádovi 13.4.10 23:59 

24.3.2010 - 13.4.2010 - expedice Jížní Afrika (JAR, Lesotho, Mozambik, Svazijsko)

24.3.2010 - středa - ranní běh, Istanbul a odlet do Johannesburgu  
Pavel jel na jednání a já si zajel pod Vyšehrad zahrát jednu WIG cache. Musel jsem za 4 minuty vyběhnout 300 metrů schodů. Zvládl jsem to za 137 vteřin. Po cestě zpět jsem koupil pečené kuře na oběd, najedli se a vyrazili do Ruzyně. Chvíli po nás dojel i Marek. Odbavení jsme měli ještě čas najít jednu cache na letišti.  V Istanbulu (Turecko) jsme byli v 18:00 a měli čas zajet metrem a tramvají do centra, jelikož navazující let do Jihoafrické republiky byl až ve 23:45. Vystoupili jsme u slavné Modré mešity a měli to štěstí, že nás pustili i dovnitř. Tam nad huňatým červeným kobercem visel obrovský lustr cca 30 metrů v průměru a okolo bohatě zdobené zdi. Do sultánova paláce, respektive přiléhajících zahrad se nám podařilo pouze na chvíli nakouknout a to po dlouhém přemlouvání vojáku. Byl odtamtud výhled na Bospor. Prošli jsme se po starém Bazaru (úzké křivolaké uličky plné hospůdek). A nemohli jsme nevyzkoušet několik druhu tureckého medu. Na letiště jsme se vrátili včas a přes noc letěli do JARu.  
 
25.3.2010 - čtvrtek - přílet do Johannesburgu, cache a odjezd směr Cape Town  
Ráno nám rozdali snídani a v 10:00 jsme přistáli v Johannesburgu. Než jsme prošli customs, zjistili, že asi nemá cenu hned půjčovat auto, sehnali si transport do centra a koupili jízdenky na autobus do Kapského města (Cape Townu), bylo po poledni. Jelikož autobus odjížděl až v 18:00, byl čas na to projít se po městě, nasát atmosféru a najít pár cachí. V 17:30 jsme se ukázněně postavili do řady mezi místní a od 18:00 jeli směr Cape Town.  
 
26.3.2010 - pátek - cesta do Cape Townu  
Ve 3:00 ráno nás vzbudilo to, že se autobus přestal pohybovat. Závadu se podařilo opravit až v 11 dopoledne! To jsme měli pomalu být v Cape Townu. Tam jsme dorazili až o půlnoci! Všechny hostely i hotely ubytovávají jen do 23:00, což jsme jaksi nestihli. Prošli jsme Long street, což je místní obdoba Stodolní a vyrazili kolem nasvícené radnice přes Company gardens směrem ke Stolové hoře. Po průuchodu parkem nás ovšem odchytili policajti, že musíme být ubytováni a naložili nás do antonu a jezdili s námi po hostelích, až našli volné místo. Ani jsme nezvládli sprchu, jen našli postele a umřeli.  
 
27.3.2010 - sobota - Cape Town, Lion's Head, letiště  
Podařilo se nám vstát už v 8:30, osprchovat a přes internet si objednat auto. Mezitím, než nám dorazila konfirmace rezervace, vyrazili jsme na výšlap skalního masivu Lion's Head. Počasí se hodně střídalo. Chvíli mlha, chvíli sluníčko. Na vrcholu jsme naštěstí měli slunce. Vrcholové foto, cache a sestup přes Signal Hill, ze které každé poledne střílí z děla. Dorazila konfirmace pronájmu auta a taky pořádná bouřka. Než jsme došli dolů, nezůstala suchá nitka. Taxi nás pak odvezlo na letiště u Cape Townu, kde jsme si pronajali auto. Okamžitě jsme vyrazili asi 30km na Stellenberg, což je vyhlášená vinařská oblast plná vinic a sklepu. Jednu velkou vinici jsme navštívili, ale zavírala už v 17:00, což bylo nemilé. Přemístili jsme se do centra a zašli na večeři. Dělali tu skvělé jehněčí s samozřejmě jsme si dali místní víno. Protože se sedělo dobře, toho vína bylo víc a zkusili jsme i jídlo z masa zvířete kudu. V noci jsme se přemístili do jednoho skrytého vinohradu a přespali v autě.  
 
 
28.3.2010 - neděle - kolonie tučňáka afrického, Mys dobré naděje (Cape of Good Hope), Sailors star a Stolová hora (Table Mountain)  
Ráno počasí ještě nevypadalo úplně vymeteně, a tak jsme se rozhodli jet nejprve směr Mys Dobré Naděje. Po cestě jsme se zastavili v Boulders, kde žije velká kolonie tučňáka afrického. Prošli jsme si nejprve chodník kolem jejich hnízdišť a viděli i jejich vajíčka a mladé a dokonce jsme se s nimi mohli teoreticky i koupat na pláži. Dorazili jsme k mysu Dobré naděje (Cape of Good Hope), zaparkovali auto a vydali se nejprve na túru k majáku (Sailor's Star) a poté na samotný mys. To byla docela velká štreka. Při cestě jsme viděli volně pobíhající pštrosy, kudu a sviště. U mysu jsme se, jako asi každý turista, vyfotili u cedule a vydali se zpět k autu. Slunce žhnulo tak, že jsme všichni spálení. Ještě zbývalo dost času, tak jsme dojeli ke Stolové  
 
hoře, vystáli si frontu na jízdenku a vyjeli lanovkou nahoru. Stolová hora je unikátní tím, že je na ni okolo 3000 různých druhů rostlin, což je největší hustota na světě. Na horním platu hory jsme si dali menší túru za výhledy a poté sestoupili jednou z přístupových cest dolů (ono to je bezmála kilometr převýšení, takže to ani dolů nebyla žádná sranda). U spodní stanice lanovky jsme byli už za tmy. Sjeli jsme do města na Long street, našli si ubytování a zašli na chvíli do baru.  
 
29.3.2010 - pondělí - Waterfront, lezení do Devils hole, Střelkový mys (Cape Alghunas) a Mossel Bay  
Ráno jsme vyrazili do luxusně předělaného přístavu na nákupní centra Waterfront. Zde se také nachází věž Clock tower. Po prohlídce a menším nákupu jsme vyjeli do městečka, kde se pořádají potápěčské akce mezi žraloky bílými. Bohužel jsme dorazili pro dnešní den pozdě, tak jsme se alespoň zajeli podívat na nedaleká skaliska, kde voda vymlela zajímavé útvary, kamenné mosty a jeskyně. Také tu byla 20 metrů hluboká díra (Ďáblova). A my se zespodu od moře snažili do této jeskyně dostat. Byla to docela sranda, protože cestu znesnadňovaly velké vlny a ostrá skaliska. Nakonec se to povedlo jen Pavlovi. Další cesta směřovala na nejjižnější místo Afriky - Střelkový mys. Je to zároveň místo, kde se střetává Atlantický a Indický oceán. U kamene symbolizujícího toto místo jsme se vyfotili, našli cache a zkusili se dostat na maják, který tu také stojí. Bohužel bez úspěchu. Odtud jsme jeli dalších 220 km do městečka Mossel Bay, kde jsme po menších peripetiích našli ubytování a šli spát.  
 
30.3.2010 - úterý - Mossel Bay - potápění s bílými žraloky a sandboarding na Dragon's Dune  
Vstali jsme v 7:30 a vyrazili do přístavu najít společnost, která provozuje vyjížďky s potápěním mezi žraloky bílé. Tak brzy ráno v office nikdo nebyl. Tak jsme tam zatelefonovali a domluvili se na dnešní odjezd. Jelikož se vyplouvalo až v 11:00, měli jsme čas dojet k nejvyšší písečné duně Jížní Afriky (300m). Ani zde jsme tak zcela nepochodili. Opět telefonát a objednávka na 16:00. Vrátili jsme se zpět do Mossel Bay, posnídali v kanceláři White  Sharks a po jídle vypluli motorovou lodí k místu, kde se sdružují velcí žraloci bílí. Na daném místě jsme čekali dvě hodiny a nic, jen jednoho malého omylem chytili na udici. Teprve poté připlula první velká potvora. To znamenalo, že se do vody spustila velká klec, my se převlékli do neoprenů a už jsme tyto krasavce sledovali z vody jak loví naše návnady ve formě rozpůlených velkých ryb. Nakonec kolem nás kroužilo osm velkých i čtyřmetrových žraloku a cenili své zuby těsně u klece. Na břehu jsme byli v 15:30 a na 16:00 jsme byli domluvení u vjezdu na Dragon's Dune. Tam nás čekal chlápek s jeepem a já s Pavlem jsme si stoupli na zadní nárazník a nechali se odvézt k duně. Marek se necítil a zůstal v autě. U duny jsme si nejprve zkusili sjet na prkně hlavou dolů a poté jsme jezdili na snowboardu (v tomto případě sandboardu). Po dvou hodinách sjíždění a hlavně chození nahoru, jsme toho měli tak akorát a vyrazili jsme přes hory na sever do městečka Oudtshoorn, které je vyhlášené svou specializací na pštrosy. Ubytovali jsme se a vyrazili do města na večeři. Dali jsme si, co jiného, pštrosí steaky a k tomu místní Savannah dry cider.  
 
31.3.2010 - středa - jízda na pštrosech, surfing ve Victoria Bay  
Ráno jsme si zajeli nakoupit jídlo a vyrazili do nedaleké pštrosí farmy, kde nám ukázali celý proces chovu pštrosů a dokonce jsme si je mohli osedlat a pojezdit na nich (tedy do doby, než ho pštros vyhodil ze sedla). Po této zkušenosti jsme si zašli do místní zoo, kde zábavnou formou představují africkou zvěř. Dali jsme si krokodýlí maso a projeli přes horský průsmyk do městečka Victoria Bay. Tady si Pavel půjčil surf a šel pokoušet své umění do docela chladného Indického oceánu kde se tvořily slušné vlny. Po několika hodinách začalo pršet, tak jsme vyrazili přes město Knysna, kde jsme se šli podívat na skalnaté útesy Heads, kde rozbouřený oceán kousek po kousku ohlodává břeh. V městečku Plettenberg Bay jsme dokoupili potraviny a našli si pohodový hostel. Pojedli jsme jehněčí kýty a v lokálním baru popíjeli místní pivo.  
 
 
1.4.2010 - čtvrtek - Robbens trail, nejdelší bungee na světě  
Po snídani jsme vyrazili k útesu Robbens a vydali se na cca 10 km dlouhý trek skalnatým terénem okolo poloostrova. Všude pod námi byly ve vodě i na skalách kolonie tuleňů. Na jednom útesu voda narážela takovou silou, že vytvářela až desetimetrové gejzíry. Po této scénické túře jsme vyjeli po silnici N2 (stále Garden route) k největšímu betonovému obloukovému mostu na světě. Nás ovšem nezajímala až tak architektura, jako to, že se z tohoto mostu skáče nejdelší bungee jump na světě a to celých 216 metrů. Toto dobrodružství jsme si nemohli nechat ujít. Zaplatili jsme poplatek, vyfasovali postroj a už jsme si to šlapali po visuté lávce se síťovanou podlážkou do středu mostu. Než se člověk rozkoukal, už stál zakšírovaný na hraně. Srdce na plné obrátky, adrenalin pryští z uší a už se skáče. 5 vteřin volného letu, kdy se dno kanonu přibližuje neskutečnou rychlostí a už jej guma brzdí. Ještě pár zhupů nahoru a dolů a už se shora na laně spouští pavoučí muž, který člověka připne na tažné lano, které jej vytáhne zpět na most. Přežili jsme, rozdýchali zážitek a vyrazili po N2 dále. Jedna odbočka ukazovala, že tam je k vidění 800 let starý obrovský strom, tak jsme se na něj zašli podívat a byl to fakt macek. Tsisikamma a vesnička Storms River byla naše další zastávka na přenocování. Před spaním jsme si zašli do místní hospody na dobrou večeři.  
 
 
2.4.2010 - pátek - Tsitsikama national park a netopýři, Jeffreys Bay koupání a párty v Coffee Bay  
Vstávali jsme už v 6:00 abychom stihli celý dnešní program. První zastávka byla v národním parku Tsitsikamma, kde jsme si dali 13 km trek skrz džungli okolo skalnatého pobřeží po provazových žebřících až k jednomu velkému vodopádu, kde ovšem v tuto dobu teklo docela málo vody. Zpestřením bylo lezení do jeskyně plné netopýrů, kteří moc nedávali přítomnost tří lidí se silnou baterkou a snažili se nás křikem a nalétáváním na nás vyhnat. Po túře jsme vyjeli do městečka Jeffrys Bay, které patří mezi TOP 10 světových surfařských letovisk. Surf jsme si nepůjčovali, ale vlny byly takové, že vozily i bez prkna. Stačilo si příhodně naskočit a už to frčelo po břiše. Ve městě Port Elizabeth jsme chtěli zajít na hadí show, ale dorazili jsme pozdě. Sedli jsme do auta a přemístili se 600km na východní pobřeží do odlehlé vesničky Coffee Bay. Posledních 75 km připomínalo spíše tankodrom a čekal jsem, že každou chvíli musíme urvat kolo od auta, ale nestalo se a ve 22:00 jsme dorazili. Jen co jsme ubytovali, vyrazili jsme na párty ve vedlejším hostelu. Popíjeli jsme a hráli i místní společenské hry. Okolo jedné ráno jsme se přesunuli na nedaleký hudební festival, kde byli spíš místní, ale to nám nevadilo pařit asi do tří do rána.  
 
3.4.2010 - sobota - Coffee Bay  
Vzbudil jsem se v sedm, dal si sprchu a zaběhl si pro jednu nedalekou cache na skalním útesu. Překvapením bylo, že jsem tam potkal další dva hledající cachery. Po nálezu jsem se vrátil vzbudit Marka a šli jsme si zaplavat do moře na zdejší pláž. Nakonec jsme vzbudili i Pavla a vyrazili po terénní cestě k výběžku, kde se nachází přírodní úkaz Hole in the Wall - skalní stěna v moři, ve které je vodou vymletý tunel. Odtud jsme se překodrcali do hodně svérázné hospody s výhledem, kde nad barem viselo přes 300 kšiltovek. Po jídle jsme na doporučení přejeli do Port Saint Johns - Monkey Hill Backpackers. Toto ubytování bylo i s bazénem do kterého jsme hned skočili. Počasí se zkazilo a začalo pršet, ale v hostelu začala hrát živá kapela, tak to ani nevadilo. Jediná nevýhoda byla, že pokoj byl plný komárů a nakonec jsme se přestěhovali na terasu hospody, kde se spalo o trochu lépe.  
 
4.4.2010 - neděle - letiště na skále a přesun do Drakensberg  
Ráno stále pršelo, tudíž vodní sporty odpadly a vyjeli jsme se podívat na unikátní letiště, které je na kopci a runway končí 400 metrů kolmou skalní stěnou. Proto se taky hodně používá při natáčení filmu (např. Black Diamond). Dokonce jsme se po runwayi mohli projet autem. Po tomto výhledu jsme se v nevlídném počasí přemístili 550km na sever pod North Drakensberg do Amphitheathre backpackers. Dorazili jsme v podvečer, ubytovali se, navečeřeli a ve zdejší velmi příjemné hospodě, kde mimo velký bar bylo i jackuzzi nebo lezecká stěna strávili večer. Přišla tak šílená průtrž mračen, že blesky létaly tak blízko, že si jeden chlápek v hospodě leknutím překousl cigaretu.  
 
5.4.2010 - pondělí - Drakensberg Gorge a cesta k vodopádu  
Ráno jsme vyjeli do národního parku Royal Natal, zaparkovali auto a vyrazili v jemném deštíku na George trek. Cestička vedla v Lower Drakensbergu po břehu potoka směrem ke skalnímu útvaru Amphitheathre. I přes to, že se jednalo o Lower, pohybovali jsme se ve výškách okolo 2000 metru. Po cca pěti kilometrech pochodu jsme došli k hodně rozvodněnému přechodu na druhou stranu potoka. Od této chvíle nám už fakt bylo jedno, že pršelo a že jsme měli vlhko v botách. Takových divokých brodů, kde jsme po pás překonávali peřeje bylo po cestě asi sedm. A proč jsme sem vlastně šli a učili plavat fotáky, mobily a pasy? Chtěli jsme se dostat pod druhý nejvyšší vodopád světa Tugela, který padá celých 850 metru v pěti úrovních. To se nám nakonec povedlo a dokonce se rozestoupily mraky a vysvitlo sluníčko. Rychle zpět k autu. To bylo prvních 14km v nohách za dnešek. Zajeli jsme se ještě podívat na vodní kaskády taky v rámci parku. Chtěli jsme to stihnout zajet i do High Drakensbergu, ale objet hory je cesta dlouhá 92km. To už bychom pak tu 24 km dlouhou turu nestihli, Otočili jsme to u místní obrovské přehrady, posbírali pár cachí po cestě k ubytování a zajeli se vykoupat do super vyhřívaných venkovních bazénu. Večeři zajistila italsky se tvářící hospoda s pizzou a těstovinami. Večer jsme strávili v baru.  
 
6.4.2010 - úterý - Drakensberg žebříky k Sentinel hill a brutální off road jízda do nitra Lesotha  
Vstali jsme opět v sedm a vyjeli hledat maskovaný hraniční přechod do Lesotha. To se ráno nepovedlo, proto nastoupil alternativní plán a to dojet autem na parkoviště ve výšce přes 2500 metrů u místa pro výšlap na druhou nejvyšší horu Afriky Sentinel Hill, která je součástí High Drakensbergu a k jeskyni Dragon cave. Vyrazili jsme v mlze po horském chodníčku, který se místy měnil na dravou říčku nahoru. Poslední úsek cesty je nejzajímavější, protože se zdolává vysoká skalní stěna pomocí řetězového žebříku. Ani nahoře nebylo nic v mlze vidět, tak jsme začali sestupovat. Najednou se mlha rozestoupila a otevřely se nádherné výhledy na hory a daleké okolí. Autem jsme sjeli dolu a povedlo se nám najít hraniční přejezd. Jednalo se o brutální hliněno-kamenitou cestu, ale to bylo pořád nic, co následovalo po vízovém odbavení. Brutální klesání ve vyjetých brázdách, hluboké říční brody, že i přední světla byly pod vodou, bahenní pole a kamenné výmoly, že by i 4x4 auto mělo co dělat, natož naše prdítko KIA s motorem 1.1l. Projížděli jsme však nádhernou horskou krajinou obydlenou místními domorodci, kteří chodili velmi zajímavě oblékaní a bydleli v kulatých domečcích. Po cca 150km touto spíše necestou jsme se konečně dostali na normální zpevněnou cestu v horské zemi státu Lesotho. No, normální. Pořád nahoru, dolů a vyhýbat se vymletým dírám. Chtěli jsme dojet do městečka Molumong, ale vzhledem k tomu, že tu cesty nejsou značené a v GPS nemáme mapy Lesotha, přejeli jsme jednu odbočku a skončili spát ve 22:00 ve městě vzdáleném asi 20 km. To jsme ovšem zjistili až druhý den.  
 
 
7.4.2010 - středa - jízda na koních v horách Lesotha a hon za benzínem  
Když jsme ráno vstali a viděli, že nejde elektřina, ještě jsme netušili jaké problémy nám to během dne způsobí. Nutně jsme totiž potřebovali dotankovat, ale pumpy bez elektřiny nefungují. Zkusili jsme zajet do 40 km vzdáleného města, kde jim nešla ani elektřina ani neměli bezolovnatý. Věděli jsme, že elektřina pojede až večer. Dojeli jsme do toho  
 
místa, které jsme v noci nenašli, chvíli se opalovali, pojídali místní zakrslé broskvičky a po poledni si domluvili vyjížďku na koních po místních horách s nádhernými výhledy. Dvě hodiny v sedle a člověk se odnaučí chodit. Po jízdě po horách, skalách a mezi domorodými vesničkami jsme dojeli autem zpět do města, kde už šel proud. Dotankovali jsme a vyjeli po hliněné cestě přes hory směrem na hlavní město Masseru. Ujet 160 km nám trvalo 6 hodin. Cesta bylo přímo brutální. Nevěřil bych, co to naše autíčko zvládne a možná ani výrobci by nevěřili. Asi ve 23:00 jsme si našli 80 km od Masseru ubytování, protože z té jízdy jsme byli celí rozhrkaní a unavení.  
 
8.4.2010 - čtvrtek - hlavní město Lesotha Masseru a přejezd přes JAR do St. Lucia  
Když jsme ráno vyjížděli, byla taková zima, že jsme si museli v autě topit. Než jsme dojeli do Masseru, bylo okolo 30 stupňů. Hlavní město je docela malé. Chtěli jsme navštívit krále v jho paláci, ale audience uděluje jen v pátek po obědě a to jsme čekat nechtěli. Prošli jsme si hlavní ulici a vyrazili zpět do Jihoafrické republiky, kde nás čekal 700 km přejezd do města Saint Lucia. Cestou jsme projížděli přes nádherné skalní útvary národního parku Golden Gate. Do St. Lucie jsme dojeli ve 21:00, dali sprchu a vyrazili autem na pláž, kde se měla konat párty. Dorazili jsme tam a našli jen skupinku lidí sedících u ohně popíjejících pivo a povídajících. Jelikož to vypadalo, že se zábava nerozjede, asi po hodině jsme se zvedli a jeli spát.  
 
9.4.2010 - pátek - St.Lucia kajaking mezi krokodýly, výlet za hrochy a přejezd na Kosi Bay  
Vstal jsem v 6:00 a oběhl si kolem místní řeky 5 cachí v dané oblasti. Tedy asi tříkilometrovou trasu. Po návratu jsem vzbudil kluky a šli jsme si domluvit kajaky na této řece plné krokodýlu a hrochu. Týpek nás odvezl minibusem k loděnici a vyjeli jsme. Bohužel foukal silný vítr a tak jsme hrochy vůbec nepotkali, ale kolem a mezi krokodýli jsme pluli. Cca po dvou hodinách jsme připluli zpět a zrovna chlápkovi volali, že je v nějakém hotelu v pokoji nějaký jedovatý had. Tak jsme ho s chlápkem jeli chytit. Teda chytal ho on a my to dokumentovali. Had zrovna ulovil velkou žábu a nemínil ji pustit ani když už byl sám chycen. Po tomto zážitku jsme se už na vlastní pěst pustili okolo řeky hledat odpočívající krokodýly a hrochy. Obojí se povedlo a zvláště od hrochu jsme byli opravdu kousek (mimochodem hroch zabije ročně nejvíc lidí ze všech afrických zvířat). Po této příjemné procházce v přírodě jsme se přesunuli 250 km severněji až na samé hranice s Namibií do městečka Kosi Bay. Ubytovali jsme se v backpackers hostelu, kde byly postaveny primitivní chýše z tenkých větví. Ale byl tu bar a malý bazén, tudíž jsme do večera měli o zábavu postaráno.  
 
10.4.2010 - sobota - pláž Ponto do Oro v Mozambiku a cesta do Svazijska  
Ráno jsme se vymotali z hostelu okolo 9:00 a zamířili rovnou k Mozambickým hranicím. Věděli jsme, že na druhé straně hranic našim malým autem neprojedeme, proto jsme auto odložili před hranicemi a přes odbavení a vyřízení víz jsme již přešli pěšky. Hned za hranicemi se nám podařilo domluvit, že nás do vesnice Ponto do Oro přiberou na korbě terénního pick-upu. Tohle bychom našim autem opravdu neprojeli. Písečné duny s vyjetými brázdami celých 11km. Za chvíli jsme byli na hezké pláži, ale trošku se zatáhla obloha. Pavel se jel potápět a my s Markem jsme jezdili po břiše na vlnách a našli zdejší cache. Ve 14:00 se vrátil Pavel z potápění a my byli okoupaní tak akorát, že jsme pěšky vyšli směrem k Jihoafrickým hranicím. Naštěstí asi po třech kilometrech chůze jsme zastavili auto jedoucí našim směrem. Naštěstí, protože dorazila vydatná dešťová přeháňka. Přešli jsme hranice, našli obě cache u hranic a vyjeli směr Svazijsko. Podařilo se nám dojet až z město Manzini do údolí a ubytovali se v backpackeru, kde byly místo místností postavené safari stany s postelemi.  
 
11.4.2010 - neděle- národní park se zvířaty, jízda na terénních čtyřkolkách a přejezd do JAR do města Pretoria  
Původně jsme chtěli jet na divokou vodu, ale pro nízký stav vody by to byla nuda, tak jsme zvolili alternativní plán a vyrazili autem do blízkého národního parku, kde jsme projížděli v těsné blízkosti kolem antilop, zeber, pakoňů a další zvířeny, a taky jsme si zde vylezli na horu Sacrifice rock, odkud byl hezký výhled do okolí. Přejeli jsme autem k městu Mbabane do resortu, kde mimo golfu byla možnost půjčit si terénní čtyřkolky a pojezdit v opravdovém offroadu. Toho jsme s Pavlem využili a pořádně se vyřádili. Odtud jsme už jeli k Jihoafrickým hranicím , kde nás docela zdržela fronta na imigračním. Jakmile se nám povedlo se odbavit, čekala nás bezmála 500 km cesta do parlamentního města Pretoria, kde se nám večer povedl sehnat hezké ubytování.  
 
 
12.4.2010 - pondělí - 4. největší národní park se zvířaty Pilansberg a ztracené město Sun City  
Vstali jsme docela brzo a vyjeli k městu Sun City u kterého se rozkládá park v bývalém sopečném kráteru. V tomto parku jsme jezdili vlastním autem a potkali žirafy, nosorožce, antilopy, divoká prasata. Největší zážitek jsme měli ze stáda slonu, kteří se popásali tak blízko auta, že jsem měl nohu nad plynovým pedálem pro případ, že by si chtěl některý ze slonu udělat z našeho auta hračku. V parku jsme byli do 14:00, najedli se u Sparu a konečně se přemístili do jihoafrického Las Vegas - města Sun City. Celý obrovský komplex je postaven ve stylu Ztraceného města. Nejprve jsme si to zamířili do místního vodního světa, kde byly do přírodního prostředí šetrně zasazeny vodní atrakce typu obřího bazénu s mořskými vlnami a spoustou skluzavek na kterých jsme se dobře vyblbli. Okoupaní a zrelaxovaní jsme se vydali rozbít bank na ruletě v casinu. Nejdříve jsme u margarity pozorovali stoly a vymýšleli strategii jak nejlépe uspět. Po dobrém plánování následovala rychlá akce, kdy jsme plánovaný provozní balík peněz prohráli asi za 20 minut. Prohru jsme zajedli dobrým steakem a vydali se na cestu do Pretorie.  
 
13.4.2010 - úterý - přehrada Hartspoort, elektrárna v Soweto a odlet domů  
 
Vstali jsme relativně brzy, ale než jsme se pobalili a pouklízeli auto, bylo 8:30. Jeli jsme k přehradě Hartspoort Dam, kde jsme měli informaci, že by se měla nacházet větší koncentrace suvenýrů, ale upřímně: nic moc. Ale přehrada samotná stála za to. Pod hrází byly nádherné kaskádové vodopády. Dále jsme jeli na Johannesburg do části zvané Soweto. Zde je bývalá elektrárna s chladícími věžemi, které jsou celé umělecky pomalované a jsou spojené visutým mostem, ze kterého se skáče bungee. Jen jsme to omrkli a jeli na letiště vrátit půjčené auto. Zbylo nám pár hodin se poflakovat po letištní hale, zajít si na večeři a koukat na odlétající letadla. V 19:00 byl odlet do Istanbulu.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tri65dni
logo tvp
hledat v blogu uživatele 
hledat v blogu uživatele
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 22. 2. 2018 Svátek má Petr
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz