p > Blog (Můj deník)

Vstal jsem v 7:30 ráno a vyrazil přes pár cachí na nádraží Praha Bubny, kde se v 9:30 konala tisková konference k filmu Colette. Byl tam jak režisér, tak producenti a hlavní herci včetně Jirky Mádla. S ním jsem měl možnost prohodit jen pár slov před tiskovkou, a protože se docela protáhla, rovnou jsem letěl na 11:12 na nádraží na vlak do Ostravy.

Ve 3:00 ráno jsem musel vstával, protože jsme s Pavlem byli domluveni, že se sejdeme na nádraží na vlak ve 4:30. Jeli jsme do Prahy. Hlavní důvod této cesty byl ten, že jsme v Praze pořádali tiskovou konferenci k akci SMS.cz AdrenalinCup. Ta začínala v 11:00 ve Sky Dive aréně. Při té příležitosti jsme měli možnost zkusit si zalétat ve větrném tunelu. Každý jsme letěli 2x po dvou minutách, ale byl to super zážitek. Zespodu je obrovský ventilátor, který vytváří takový proud vzduchu, že člověk létá. Tisková konference trvala asi hodinu a Pavel měl k novinářům také proslov. Tiskovka byla spojena s obědem. Po 12:00 jsme vyrazili do Outlet centra za nákupy. Nakoupili jsme toho tolik, že jsem si musel přikoupit ještě jeden batoh, abychom to byli schopni odnést. Pak jsme šli i s těmi batohy na pár cachí, přičemž jedna z nich mě donutila (no donutila, šel bych tam i dobrovolně) vlézt v tom horku do rybníka. V 17:00 měl Pavel jedno jednání a já druhé na jiném místě, tak jsme se rozdělili a sešli se až na večerní párty spojené s večeří. Pařili jsme cca do 3:00 a Pavel šel pak rovnou na vlak a jel do Ostravy a já zůstal do rána.

V 7:00 jsem vstal, posnídal meloun a za chvíli se probrali další. Sedli jsme do auta a jeli na vedlejší kopec odlovit jednu novou Rubickovou cache. Posledních 800 metr jsme se vydrápali do kopce. Hned po odlovu jsme dojeli zpět na chatu, já se sbalil, rozloučil a jel do Poruby vyzvednout Lucku od její sestry. Jeli jsme do Jeseníků až do Jindřichova, kde jsem potřeboval obnovit jednu cache a po cestě jsem se naobědval u Čápů. Pak jsme dojeli na Nudli, vyzvedli odtamtud Terezku, která tam byla s babičkou na víkend a jeli jsme do Karlovy Studánky. Nabrali jsme minerálku, prošli si městečko, opravili jednu cache a večeři si dali u Jiříka v Ludvíkově. Před 20:00 jsme dojeli domů.

Ráno jsem zajel nakoupit materiál na stavbu a pak s Lucií do obchodu abychom si nakoupili na jednotlié párty. Lucie jela za svou sestrou na rozlučkový večírek se svobodou a já jsem jel přes Frýdek, Frýdlant, Frenštát a Bílou, kde jsem musel obnovit cache MSGC na chalupu od Muffinky. Tam už od včerejšího dne probíhala párty s mými kamarády. Takže jsem se jen připojil. Udělal se oheň, Bury hrál na kytaru, na grilu se dělalo maso a k pití byla bečka. Pohodový večírek jsem opustil do postele okolo půlnoci.

Do 17:00 jsem byl v práci, pak jsem doma posekal zahradu a večer jsme šli s Lucií do kina na film Velký Gatsby.

Po poledni jsem dojel do práce a do 17:00 byl v kanclu nebo na stavbě. Na 18:30 jsem nabral Terku a Lucii a jeli jsme na premiéru činohry Tristan a Isolda. Po představení jsme zůstali na afterparty, kde měli víno, sýry a dorty.

6.6.2013 - čtvrtek - práce a cesta z Brna do Mariboru  
Dopoledne jsem pořešil pracovní věci a nabalil si potřebné oblečení pro týdenní výpravu na Balkán. Ve 14:30 jsem nasedl na vlak do Brna a v 18:00 jsme měli sraz u Pepy doma. Ten musel odejít na nějakou schůzi, takže jsem pouštěl příchozí domů. Ve 20:00 jsme už byli všichni a mohli ve dvou autech vyjet přes Rakousko do Slovinska. Po cestě jsme stavěli na cache. K Mariboru jsme dojeli okolo 2:00 ráno. U jedné cache na kopci mezi vinicemi jsme si našli plácek, kde si lidi postavili 4 stany a já si ustlal v autě a v pohodě spal až do rána.  
 
7.6.2013 - pátek - lov v Mariboru a cesta do Zadaru  
Ráno jsme probrali cache na úbočích před Mariborem a taky jsme posbírali co šlo ve městě a okolo řeky Dravy. Následoval power trail s 30 cachemi a pomalu jsme se sunuli na jih do Chorvatska. Do Zadaru jsme se procachovali okolo 22.00, našli si ubytování v privátním penzionu hlavně pro to, abychom si mohli dát sprchu a já šel spát.  
 
8.6.2013 - sobota - pobřežím do Makarské  
Před 9:00 jsme vyjeli dále okolo pobřeží na jih směrem na Makarskou. Zastavujeme na většinu cachí po cestě, vyjíždíme na kopce, kde by byl problém i vyjít pěsky, prolétáváme srkz historická městečka a máme asi 5 minut na to se okoupat, což využíváme. Večer jsme dojeli do Makarske, a naštěstí hned v prvním penzionu se ubytováváme, dáváme sprchu a za chvíli jdeme na promenádu kolem moře na večeři. S Jankem jsme si dali rybí megatalíř pro dva a láhev místního vína. Ostatní měli buďto totéž, nebo palačinky, případně jen pivo. Po půlnoci jsme skončili odlovit poslední cache v Makarske a šli spát.  
 
9.6.2013 - neděle - cesta přes Sv.Jura, Bosnu a Herzegovinu a Černou Horu do Albánie  
V 8:00 jsme vyrazili autem na vrchol nejvyššího kopce v okolí Sv.Jura. Serpentinami jsme vystoupali do výšky 1741mnm. Silnice je tak úzká, že pokud jsme potkali auto v protisměru, byl to vždy problém. Na vrcholu jsme našli cache a nafotili nějaká panorama a jeli kousek níže na začátek výšlapu na vrchol Vosac (1422mnm). Tam jsme museli serpentinami vyběhnout a jít ještě kus po hřebeni, abychom krom výhledů našli ještě další cache a jeli jsme dolů do města. Oběd proběhl na chodníku před obchodem. Další cesta nás zavedla k bývalému luxusnímu hotelu Jadran. V ruinách jsme našli další cache a mohli se přes Drvenik posunovat stále na jih. Při průjezdu okolo Bačinských jezer se mi povedlo přesvědčit Pepu, aby odbočil a my se mohli v jezeře okoupat. Skvělá voda výborně osvěžila. Po koupeli projíždíme hranice do Bosny a Hercegoviny, kde hned za hranicemi nalézáme první cache této země a za 7 kilometrů opět vyjíždíme do Chorvatska. Hezká zastávka je město Dubrovník, kde si nejprve prohlížíme historickou část města, kde shodou okolností hraje dechový orchestr. Slunce pere do vyleštěné dlažby na náměstí, hodiny na kamenné věži ukazují 19:00 a my máme na prohlídku celých 10 minut. Pak se jedeme podívat na město shora od vysílače. Zrovna zapadá slunce a to hezky barví město dole. Pokračujeme dále a v klidu překračujeme hranice do Černé Hory. První zastávka je město Herzeg Novi, což je nádherné historické městečko s klášterem. Město bylo trochu jako z hororu, protože tak pozdě v noci tam nebyli žádní lidé, ale zato spousta koček. Po prohlídce jsme pokračovali na jih a v jednom místě museli přejet trajektem Boku Kotorskou. Překročili jsme hranice do Albánie a Pepa to vzal na sever do hor, kde jsme měli v plánu ráno jeden výstup na vysokou horu. V autě jsem podřimoval do rozednění a Pepa stále jel.  
 
10.6.2013 - pondělí - Albánie Durrane a Tirana  
Ráno jsme se snažili vyjet autem co nejblíže vrcholu Jezerce. Bohužel přístupovou cestu zrovna rekonstruovali a vyjet se nám nepodařilo. Stočili jsme to tedy na jih a jeli do města Durrane. Zašli jsme si na rychlé jídlo, omrkli římské hradby a staré coloseum a jeli do hlavního města Tirany. Zašli jsme ke zvonu Míru a pak na pořádný oběd. Já si dal těstoviny s mořskými plody a víno. Jedno auto jelo najít ubytování a druhé spolu se mnou jelo zpět do Durrane, kde jsme měli snahu najít jednu novou multicache v horách, ale nepovedlo se nám ji najít. To nevadilo, bylo krásně a túra všem po tom sezení v autě přišlo vhod. Ve 20:00 jsme dojeli zpět do Tirany a nastala mystery hra: my vám budeme posílat souřadnice a vy budete hledat, jestli tam bydlíme nebo to je nesmysl. Zkrátka trvalo skoro hodinu, než jsme našli ubytování. Bylo po 21:00. Po ubytování jsme si zašli jen přes cestu do restaurace na grilovaná jehněčí žebírka a pivo. Obojí bylo vynikající.  
 
11.6.2013 - úterý - cesta do Řecka a Makedonie  
V 8:00 jsme vyjeli směr jezero Orhid, které leží na trojmezí Albánie, Řecka a Makedonie. Po cestě jsme si dali typické Albánské jídlo burek (smažený piroh plněný kozím sýrem). U jezera Orhid jsme se zastavili u jedné cache u hotelu, který měl místo psa živého hlídacího medvěda. Ve městě Korce jsme si dali zmrzlinu za konečně albánské ceny. Kopec za 20 eurocentů. Nad městem jsme u kříže založili novou cache s výhledem na celé město. Na hranicích do Řecka jsme se poněkud zdrželi, protože tu mají dost horlivé ceníky, kteří nám kontrolovali i auta. Při průjezdu průsmykem spustila bouřka a během chvilky napadlo asi 10 centimetrů krup. Takhle jsme si počasí v Řecku nepředstavovali. Kousek za hranicemi jsme zajeli pro vyhlídkovou cache nad jezerem a hned poté jsme se prošli po plovoucím pontonu na jeden ostrov na jezeře. Tam byly zbytky nějakého chrámu a další cache. Ve městě jsme nakoupili potraviny a vyjeli k nějakému kostelíku na kopci, jde jsme si v dešti, ale pod pergolou udělali piknik. Z Řecka jsme se okolo Ohridského jezera dostali přes hranice do Makedonie a pomalu se začali vracet na sever přes město Ohrid (cache) směr ČR. Dojeli jsme v Makedonii do hor pod kopec Korab, kde jsme další den chtěli udělat výšlap a ve 4.30 ráno jsme zalehli do stanů a aut.  
 
12.6.2013 - středa - Makedonie (Skopje), Kosovo, Srbsko (Bělehrad)  
Místo budíčku v 6:00 jak bylo původně plánováno jsme vstali až v 8:30. Bylo to z toho důvodu, že venku pršelo a výšlap na plánovaný kopec Korab se nekonal. Po snídani jsme vyjeli k přehradě Matka, která leží v krásné přírodě v horách. Tam jsme vyšlapali na horu se zlatým křížem a byli krom nádherného výhledu odměněni ještě FTF nálezem zdejší cache. V hlavním městě Makedonie - Skopje jsem si prohlédl druhý největší bazar po Istanbulu, zašel na večeři a omrkl nádherné zdobení celého centra sochami. V 18:00 překračujeme hranice do Kosova, kde je potřeba si zaplatit extra zelenou kartu pro auta za 30€ aby nás vůbec do toho státu pustili. Asi po 20 minutách jízdy v Kosovo nastává první technický problém s druhým autem (něco s motorem). Ti, co tomu trochu rozumí, se v tom hrabou, ale moc to nepomáhá. Rozhodli jsme se, že zkusíme jet dále, ale Škodovka jede viditelně pomaleji a my se proto trháme a jedeme se podívat do hlavního města Kosova Prihstiny. Je tu všude vidět velký stavební boom a město vypadá moderně. Z Kosova se snažíme přejet hranice do Srbska, ale už samotná příjezdová cesta k hranicím nám mohla napovědět, že tady ten přechod nebude jen tak. Na hranicích nám vysvětlují, že pokud máme jen pasy a nikoli občanky, tak nás nepustí a musíme se vrátit a najít jiný přechod, nebo jet přes jinou zemi. Jelikož fakt spěchám, přesedám do opravené Škodovky, která nás na hranicích dojela. Pepa s Jankem a Arniem to musí objet jiným přechodem. V Srbsku se na chvíli zastavujeme u nádherného nasvíceného chrámu v Bělehradu a pak jedeme celou noc směr domov.  
 
13.6.2013 - čtvrtek - Maďarsko, Slovensko a ČR  
V 6:00 překračujeme hranice do Maďarska, ale všichni spěcháme do práce, takže stojíme jen na benzínkách a snažíme se co nejrychleji vymotat z Budapešti. Po dálnici jedeme přes Slovensko a Bratislavu. Pouze jedna zastávka na cache a co nejrychleji do Česka. I tak jsem byl vysazen na nádraží ve Starém Městě u Uherského Hradiště až v 11:00. Naštěstí mi jede rychlík do Ostravy za chvilku a po 13:00 jsem v Ostravě.

Celý den jsem makal, aby se mi povedlo předat další nově zrekonstruovaný byt podle smlouvy. Na 18:3  
0 jsem šel s Lucií do divadla na komediální muzikál Do naha aneb Hole dupy na který jsem koupil vstupenky víc, než před půl rokem. Prostě beznadějně vyprodané představení pokaždé, když to hrají.

31.5.2013 - pátek - práce a cesta do Dedinky  
Poslední dobou se mi málokdy stany, že bych měl už v týdnu během pracovní doby čas a ani dnes tomu nebylo jinak. Prakticky do 18:00 jsem pracoval a nabalit věci na víkend mi musela Lucie (chyběl mi pouze spacák, což ale Rubick vyřešil, že přibral jeden cyklo navíc). V 18:00 mě Rubick vyzvedl, sjeli jsme ještě na nádraží pro Muffinku a jeli jsme do dalekého Slovenska do obce Dedinky. Po cestě jsme se zastavili na maxi večeři v salaši Krajinka, kde po bryndzové polévce a žinčici nebyla šance sníst hlavní chod - baraní perkelt s haluškami. Tak jsme si to nechali nabalit sebou a jedli to ještě další dva dny. Okolo 23:00 jsme dojeli na lesní cestu asi 5 kilometrů od přehrady Dobšínská Maša, Rubick s Muffinkou zalezli do kufru auta, kde si udělali luxusní ložnici a já si sklopil přední sedadlo, zalezl do cyklospacáku a i přesto, že venku byl pouze 1°C, tak se spalo dobře až do rána.  
 
1.6.2013 - sobota - Túlavé Topánky ve Slovenském Ráji a párty  
Na 9:00 byl straz v obci Dedinky u Dobšínské Maši. Vy však vstávali před 7:00, a proto jsme měli čas nasnídat se perkeltu ze včerejška a zajít pro nějaké cache. Na start eventu Túlavé topánky dorazilo okolo 25 lidí , i když se to dalo spočítat jen těžko, protože jsme zjistili, že se nám na srazu zamotali ještě nějací turisté mudlové. Vyrazili jsme asi nejhezčím úsekem této trasy přes Zejmarskou roklinu. Tím, že bylo všude dost vody, i v potůčku a vodopádech té vody bylo hodně. Spousta lidí měla pak tu vodu i v botách. Po průlezu žebříky jsme se dostali na planinu, kde byl oficiální event. Tedy logbook, rozdávání CWG a kolem poletovali odrzlí koně, kteří se snažili přijít k něčemu dobrému k snědku. Po těchto formalitách jsme se už roztrhali jako celek a každý šel jinou trasu. My si vybrali nejdelší okruh včetně výstupu na Havraniu skalu. Tuto část jsme absolvovali v dešti, ale to nám nevadilo. Po sestupu do civilizace jsme to vymysleli tak, že Rubick se nechal hodit autem pro naše auto a tak jsme si ušetřili asi 5 kilometrů po asfaltu. Odskočili jsme si odlovit ještě jednu cache Tiesňava a zašli si na polévku s tím, že se pak ubytujeme a teprve poté si dáme pořádnou večeři. Shodou okolností jsme jeli opět kolem místa, kde Rubick nasedal při přesunu k našemu autu, a kde byla i autobusová zastávka. Na té bylo cca 10 dalších účastníků pochodu včetně ownera. Zjistili jsme, že jim už autobus dnes nejede, a proto jsme jim nabídli pomoc, že je odvezeme asi 10 kilometrů na jejich chalupu, kde nocují. Na oplátku jsme dostali pozvání, že v chalupě můžeme přenocovat i my, což jsme nakonec využili. Super atmosféra na chalupě i v nedaleké hospodě, kde dobře vařili jen umocnily zážitky dnešního dne. Někdy okolo 2:00 ráno jsme šli spát.  
 
2.6.2013 - neděle - Geravské výhlady a cesta domů  
Ráno jsme se rozloučili s pohostinným pořadatelem eventu Latzim (ostatní ještě spali) a přesunuli jsme se opět k přehradě odkud jsme si dali výšlap po trase na Geravské výhlady. Opět nám začalo pršet, a proto jsme šli prakticky celou cestu v pláštěnkách. Posbírali jsme okolo 8 cachí a vyrazili zpět na Ostravu. Samozřejmě s občasnými zastávkami na cache a nesměla chybět ani večeře v salaši Krajinka. Tentokrát jsme si dali jen baraní guláš.

V 8:00 jdeme na snídani, balíme věci a přesouváme se o tři kilometry dále na začátek turistické značky. Z kufru bereme lezeckou výbavu a míříme k zaniklému hradu Falkenštejn. Tady hrajeme jednu povedenou multinku Pekelná cache. V pískovcových skalách je na jedné římse je vyhloubena cca 25 metrů hluboká studna. Vylezli jsme spárou na vrchol, vybalili lano a za chvíli už jsem v drobném dešti slanil dolů a vzápětí za mnou slanil Rubick. Dole jsme našli indicii a pak nás čekala namáhavá cesta nahoru. Vyjummarovali jsme jen ven ze studny a pro zbývající výstup se rozhodli metodou spárového a komínového lezení. Další indicie jsme získali na několika stromech a povedlo se nám najít i finálku. I přesto, že pršelo, rozhodli jsme se si dáme procházku přes několik skalních vyhlídek a cachí. Nejprve jsme vylezli na Mariinu skálu, dále na Vilemíinu skálu a došli jsme až na Rudolfův kámen. Pršelo čím dál více a my to raději po zelené otočili k autu. V 15:00 jsme v lijáku došli a po několika pokusech v zavřených restauracích se jedna otevřená přeci jen našla. Po pozdním obědě jsme vyjeli na Ostravu.